Výživa zahradních rostlin
Výživa zahradních rostlin je poměrně široké téma. Obecně je možné většinu pěstovaných plodin zařadit do tří tratí. Do první trati, které vyhovuje přímé hnojení organickými hnojivy, patří košťálová a plodová zelenina, dále pór, celer a brambory. Následné působení organických hnojiv, tedy druhá trať, je vhodná pro listovou a kořenovou zeleninu, dále česnek, cibuli, obiloviny a olejniny. Pro třetí trať je typická nenáročnost na živiny z organických hnojiv a řadíme sem například luskoviny a někdy i cibuli, česnek a mrkev. Jako organické hnojivo jsou ideální například komposty, vermikomposty či hnůj. Níže nabízíme stručný přehled nároků na živiny u jednotlivých kategorií běžně pěstované zeleniny.
Košťálová zelenina je nejnáročnější na živiny, zejména dusík, draslík a vápník. Odebere až 200 kg dusíku i draslíku na jeden hektar, ale velká část se navrací zpět do půdy právě díky velkému množství posklizňových zbytků. Jejím postupným růstem i rovnoměrně stoupá odběr živin, na který má vliv jak délka vegetační doby, tak i odrůda. Košťálovou zeleninu je možné hnojit přímo organickým hnojením, dále můžete sáhnout i po dusíkatých hnojivech (dusíkaté vápno – 3 týdny přes setím). Košťálová zelenina – zvláště pak květák, je citlivá na nedostatek molybdenu (tzv. vyslepnutí květáku, brokolice), proto je možné využít i mikroprvkové hnojivo, například molybdenan sodný.
Spolu s košťálovou patří do první trati. Jedná se o teplomilnou zeleninu, která má střední nároky na živiny. Je citlivá především na chlór a zasolení, proto je nutné zalévat v tomto směru nezávadnou vodou. Z hlediska živin je náročná především na fosfor a draslík, jehož nedostatek má negativní dopad na kvalitu plodů.
Kromě celeru, řepy, vodnice a tuřínu se kořenová zelenina řadí do druhé trati, předchozí vyjmenované jsou součástí první tratě. Během první poloviny vegetace probíhá tvorba listů, během druhé poloviny se již tvoří kořen. Kořenová zelenina má poměrně výrazné rozdíly ve vegetační době i odběru živin. Vyšší odběr živin má tuřín, vodnice, mrkev. Nižší odběr živin pak petržel a ředkvička. Zpočátku má nejvyšší nároky na dusík, fosfor a draslík, poté i na vápník. U řepy a celeru je důležité dbát i na výživu bórem.
Vyznačuje se poměrně krátkou vegetační dobou a nároky na dobrou zásobu živin v půdě, přičemž má menší nároky na hnojení a řadí se do druhé trati. Obsahuje dusičnany v listech.
Řadí se do první (pór) a třetí (cibule, česnek) trati. Mezi náročnější patří cibule, pór a pažitka. Méně náročný je česnek. Nejnáročnější je na dusík, draslík a síru a jsou citlivé na chlór.
Lusková zelenina patří do třetí trati. Nejsou náročné na dusík, protože si ho prostřednictvím hlízkových bakterií dokážou asimilovat, proto se i často jejich osivo inokuluje. Vyznačují se poměrně dobrou osvojovací schopností fosforu a zároveň i jeho vyšším odběrem spolu s draslíkem a vápníkem. Hnojení dusíkem se nedoporučuje, má to vesměs jen nevýhody.
VYTRVALÁ ZELENINA
Za zmínku stojí i vytrvalá zelenina, kam lze zařadit reveň, křen a chřest. Pěstují se dlouhodobě na jednom pozemku (10+ let), proto je důležité důkladně připravit pozemek, pH 6,5, hnůj, superfosfát, draselná sůl. Přihnojovat lze N, P, K, hnůj i kompost. Vyznačují se vysokými nároky na draslík, reveň pak i na dusík a vápník. Obecně vytrvalá zelenina vyniká dobrou osvojovací schopností živin.
