Výživa ovocných dřevin
Pro ovocné dřeviny platí určitá specifika z hlediska výživy, protože se jedná o dlouhodobé kultury. Během růstu pak přicházejí problémy se zapravením hnojiv, zejména vápníku, fosforu a draslíku, které jsou nejvíce potřeba pro tvorbu plodů. Ovocné dřeviny jsou náročné na živiny, ale poskytují poměrně vysokou návratnost. Listy mají obecně vysoký obsah dusíku, vápníku a hořčíku. Plody mají více dusíku, draslíku a méně vápníku.
Výživa je nejdůležitější v období iniciace květů, tedy koncem léta/podzim. Gibereliny se tvoří v semenech a inhibují násadu květů. Čím více plodů strom (třeba jabloň) má, tím více semen vytváří a zároveň i více giberelinů, proto je častá střídavá plodnost (např. u jabloní). Střídavou plodnost lze omezovat protrháváním násady plodů, a i pozdnějším hnojením dusíkem (během druhé poloviny vegetace).
Výživu je potřeba udržovat vyrovnanou. Hnojení dusíkem vede k vyšší plodnosti, ale zároveň zhoršuje skladování plodů. Fosfor má pozitivní vliv na trvanlivost plodů. Draslík podporuje zimovzdornost a barvu, ale zhoršuje skladování. Vápník má příznivý vliv na odolnost a hořčík zase na nutriční hodnotu.
Důležité je hnojení před výsadbou. Je potřeba prohloubit půdní profil, použít organické hnojení (hnůj, kompost, zelené hnojení), upravit pH (višně: 5,7–6,5; švestky, jabloně, hrušně: 6–6,8; meruňky, třešně, ořešák: 6,5–7,5) a zásobně prohnojit fosforem, draslíkem a hořčíkem. Při hnojení se respektují půdní vlastnosti. Vápník (Ca) se dodává prostřednictvím vápence, dolomitického vápence a dolomitů. Fosforem (P) se hnojí do zásoby na celou dobu výsadby a využívá se především humátového efektu. Draslík (K) je potřeba dodat na horní hranici zásobenosti prostřednictvím draselné soli či síranu draselného. Hořčík se doplňuje na dobrou zásobu pomocí dolomitů či kieseritu.
Hnojení po výsadbě je samozřejmě také možné. Hnojí se dle aktuální situace, na základě růstu a zásobního hnojení. Po výsadbě je nutné hnojit málo nebo se nemusí vůbec. Po výsadbě je možné i zatravnění okolí, protože dodává organickou hmotu, působí protierozně, dochází k lepšímu využití fosforu a udržení listí. Zatravnění ale zvyšuje konkurenci o vodu a zvyšuje náklady na dusíkaté hnojení. Po 3–4 letech od výsadby je možné použít k přihnojení komposty, zelené hnojení, hnůj či kejdu. 1krát za šest let doporučujeme ovocné dřeviny vápnit. Případně lze doplnit draslík a hořčík, na fosfor již je v tomto období pozdě.
Hnojení dusíkem
Hnojení dusíkem je stěžejním zásahem. Dusíkem se hnojí dle potřeby rostlin, zohledňuje se stáří, odrůda, vegetační fáze, odnož, druh, barva a velikost listů, výskyt chorob, zatravnění. Dávky se upravují podle předplodiny, meziplodiny, organického hojení, stanoviště a kvalifikovaného odhadu. Na počátku rašení dřevin se dodává přibližně 60 % dávky. Při vyšší násadě plodů lze hnojit po odkvětu i rané odrůdy. Po červnovém opadu plodů je možné také hnojit, toto hnojení podpoří vývin plodů a diferenciaci pupenů. Po sklizni je možné hnojit například třešně.
Časté nedostatky živin:
VÁPNÍK – způsobuje hořkou pihovitost ovoce. Nejčastěji se vápní v průběhu červena a srpna a mnohdy je důležité i opakovat dávky.
HOŘČÍK – nedostatek hořčíku se projevuje na starších listech dřevin. Lze ho upravit zásobním hnojením dolomity.
ŽELEZO – první projevy jsou viditelné na mladších listech. Nedostatek lze upravit mimokořenovou výživou, ale většinou se neřeší, časem se spraví samo.
BÓR – jeho nedostatek vede ke kaménčivosti plodů. Opět lze využít mimokořenovou výživu.
