Čekanka – pěstování, účinky a využití
Čekanka se v ČR pěstuje od konce 19. století. Kdysi u nás měla větší pěstitelské plochy, ale aktuálně ji pěstuje jen pár podniků na Hradecku. Pro velkopěstitele však čekanka představuje řadu problémů. Musí se jednotit, likvidovat vyběhlice jako u cukrové řepy, má poměrně malou klíčivost a vysoké sklizňové ztráty, protože má křehký a dlouhý kořen, jehož zbytky často zaplevelují pozemek. Problémy nastávají i při skladování, protože kořen poměrně rychle vysychá.
Listy čekanky jsou bohaté na vitamín C, B a minerální látky, hořčiny i vlákninu. Dále obsahují vápník, hořčík, draslík, fosfor, železo, zinek a mangan. Čekanku tvoří z 73–77 % voda, 15–19 % inulin, 2,6 % sacharidy, 1,1–4,4 % vláknina, 1,03 % dusíkaté látky, 0,85 % popeloviny a 0,35 % tuky. Jedná se o lehce stravitelnou a zdravou zeleninu, která je vhodná i pro diabetiky.
Čekanku je možné předpěstovávat i vysévat přímo na záhon. Půdu volte spíše lehkou, výhřevnou a propustnou. Nesnese těžké půdy (ztráty i přes 20 %). Vhodné je i organické hnojení ve střední dávce. Výsev se provádí po 20.4. (klidně až do července/srpna), při teplotě půdy nad 10 °C na slunečné stanoviště. Hloubka uložení semínka by se měla pohybovat kolem 0,5–2 cm. Čekanka zakořeňuje poměrně hluboko. Řádky by od sebe měly být vzdálené asi 45 cm (30–50 cm) a semínka v řádku sejte ve vzdálenosti 6–8 cm – po vzejití se pak jednotí na 12 cm.
Během září a října sklízejte kořeny pukové čekanky. Asi 3–5 cm silné kořeny až do doby rychlení uložte na chladném (1–2 °C) a temném místě s vyšší vlhkostí. Listy seřízněte přibližně na 2–3 cm. Od prosince až do dubna probíhá rychlení, kdy jejich kořeny zapíchejte do nádoby s pískem, které navíc zakryjte černou fólií (zachování typické bílé barvy) a uložte je do temné místnosti o teplotě kolem 18 °C. Již po 4 týdnech se můžete těšit na první sklizeň čekankových puků. Nezapomeňte je však i v průběhu rychlení pravidelně zalévat a kontrolovat – světlu je však vystavujte jen na nezbytně dlouhou dobu.
Kromě pukové čekanky k rychlení existuje i salátová / hlávková varianta. Nevyžaduje příliš péče a ani přehnojené půdy. Je ji nutné pravidelně zalévat (zejména za sucha) a kypřit povrch půdy.
Zásobní látkou čekanky je inulin. Jedná se o polysacharid, který je tvořen dvěma řetězci fruktózy, které jsou spojeny β vazbami a zakončeny glukózou. Používá se především v potravinářství, kde je oblíbený pro dietetické účely – výhodou je i obohacení o vlákninu, nízký obsah tuků, cukrů i energie a nižší kazivost zubů. V zažívacím traktu se inulin rozpouští, ale netráví – působí podobně jako vláknina. Dále má i bifidogenní účinky a jeho rozštěpením vzniká fruktózový cukr, který se vyznačuje vysokou sladivostí při nízké energetické hodnotě a zvýrazňuje ovocnou chuť limonád a sirupů.
