Dvouletky seté koncem léta
Pokud máte chuť věnovat trochu času své zahrádce ještě na podzim, zkuste si vysít dvouleté květiny, které pokvetou příští jaro a léto.
Oblíbenými dvouletkami jsou macešky neboli violky zahradní (Viola x wittrockiana). Nejvhodnější termín pro jejich výsev je červen až červenec, tehdy kvetou na podzim a na jaře. Pokud jste to nestihly, ještě stále můžeme vypěstovat vlastní macešky i ze srpnových výsevů. Takto nepokvetou na podzim, ale zato budou kvést i v létě. Macešky tvoří kompaktní trsy vysoké a široké kolem 20–25 cm, hodí se tedy na obruby záhonů i do nádob. Na trhu je množství odrůd s květy modrými, žlutými, oranžovými, fialovými i bílými. Stanoviště má být slunné až polostinné, půda propustná. Semena klíčí ve tmě, přihrneme je tedy tenkou vrstvou zeminy a po vysetí často zaléváme, zejména v suchém počasí. Semena můžeme vysévat přímo na stanoviště nebo sadbu předpěstovat. Pokud máte skleník nebo pařeniště, je to ideální, zde můžou sazeničky přezimovat bez problémů a na stanoviště je vysazujeme až na jaře. Pokud rostlinky přesadíme na podzim, přikryjeme je chvojím, aby nezamrzly.
Hvozdík vousatý (Dianthus barbatus) můžeme taky vysévat i koncem léta. Tento druh hvozdíku vyžaduje slunné až polostinné stanoviště a živné propustné půdy. Jednotlivé kultivary dorůstají 40–60 cm a květy mají různé barvy – fialové, červené, růžové nebo bílé, často s jinak zbarveným středem. Květy některých kultivarů dokonce hezky voní. Semena vyséváme řídce, abychom pak nemuseli rostlinky přepichovat. Ideální vzdálenost mezi jednotlivými rostlinkami je 20–25 cm. Před příchodem mrazů mladé rostlinky přikryjeme chvojím, aby bez problémů přezimovaly. Příští rok v létě se pak dočkáme hezkých sametových květů, které se hodí i k řezu, jelikož vydrží dlouho ve váze.
Pomněnka lesní (Myosotis sylvatica) je velice hezká, i když ne moc populární dvouletka. Dorůstá do 30 cm a hodí se do předních partií nebo na okraje květinových záhonů. Její květy jsou nebesky modré, ale na trhu jsou i kultivary s bílými a růžovými květy. Jejich krása nejvíc vynikne ve skupinových výsadbách. Vyhovuje jí slunné až polostinné stanoviště. Na půdu není náročná, ale měla by být humózní a vlhčí. Semena sejeme řídce na prokypřený a bezplevelný záhon, nebo do nádob. Podobným druhem je vytrvalá pomněnka vysokohorská (Myosotis alpestris). Kvete později než předchozí druh – od června do září. I tento druh vyžaduje vlhčí propustnou půdu. Hezky roste a kvete na slunci i v polostínu. Zajímavostí je, že květy pomněnky vysokohorské večer voní.
