Příjem živin rostlinami
Na příjem živin rostlinami má vliv celá řada vnitřních i vnějších faktorů. Z hlediska vnitřních faktorů hrají největší roli druhové (i odrůdové) rozdíly: rozdílné uspořádání kořenů (hloubka, množství kořenů a vlášení, mohutnost kořenů, celkový povrch), rozdílné množství exudátů (ovlivňuje množství mikroorganismů v rhizosféře a jejich aktivitu) a biologická hodnota rostliny (metabolismus, zásobování kořenů organickými látkami).
Mezi mělce kořenící zahradní rostliny patří: cibule, pór, mrkev, petržel, červená řepa, ředkvička, ředkev, brambory, špenát, salát, kedlubny, okurky.
Hluboko kořenícími rostlinami jsou například: zelí, kapusta, květák, brokolice, fazole, hrách, celer, reveň, chřest, rajčata, ovocné dřeviny.
Mezi hlavní vnější faktor pak patří vliv stanovištních podmínek, kam lze zařadit půdní podmínky (obsah živin v půdním roztoku a v půdě, pH, sorpce, obsah a kvalita organických látek, zrnitost, pórovitost), povětrnostní podmínky (teplota, vlhkost, sluneční záření, proudění vzduchu) a různé technické zásahy (osevní postup, použití pesticidů, závlaha a další).
Rostliny živiny přijímají buď celým povrchem těla, převážně kořeny a z půdního roztoku prostřednictvím iontů. Příjem lze rozdělit do několika etap:
- Přísun živin do bezprostřední blízkosti kořenů – do rhizosféry se ionty dostávají buď pohybem půdního roztoku (odčerpáním vody kořeny, rozdílným vodním potenciálem či doplněním roztoku z ostatních zón půdy); difuzí (pohyb iontů do ochuzené (odčerpané) zóny v rhizosféře) a růstem kořenů.
- Průnik živin do volného prostoru buněk kořenů – v kořenech se pak mohou živiny transportovat dvěma cestami: apoplastem (volným prostorem – postup je pomalý, živiny překonávají endodermis) a symplastem (vnitřní prostor – cytoplasma jednotlivých buněk je spojena plasmodesmami), přičemž tento transport převažuje.
- Vstup živin do vnitřního prostoru buněk kořenů (průnik polopropustnou membránou – plasmalemou do cytoplasmy) – rychleji a snadněji pronikají látky bez náboje oproti částicím s nábojem; částice s nižším nábojem oproti částicím s vyšším nábojem, látky menší (s nižší hmotností, menším průměrem a méně hydratované). Příjem vyžadující energii, která je dodávána prostřednictvím ATP se nazývá aktivní příjem. Pasivní příjem je příjem na základě elektrochemického potenciálu, kdy ve vnitřním prostoru převažuje negativní náboj a ve vnějším pozitivní náboj.
- Transport živin v rostlině lze rozdělit na xylémovou (dřevní) část, pomocí které se pohybuje většina iontů směrem od kořenů k nadzemní části. Dobře pohyblivé jsou draslík (K), sodík (Na), clor (Cl), fosfor (P), síra (S), dusík (N) a hořčík (Mg). Mezi středně pohyblivé lze zařadit železo (Fe), mangan (Mn), zinek (Zn), měď (Cu), molybden (Mo), hořčík (Mg). špatně pohyblivé živiny jsou vápník (Ca), bor (B) a železo (Fe). Živiny (ionty i asimiláty) se mohou pohybovat i lýkovou částí (floémem) směrem ke kořenům a zásobním orgánům.
Příjem živin rostlinami je velmi specifický a složitý proces, který e ovlivňován celou řadou faktorů. K jednotlivým živinám se v následujících článcích ještě vrátíme a povíme si více o jejich významu v rostlině i projevech nedostatku i jejich nadbytku.
