Pro výsadbu opadavých dřevin je listopad ideální. Které keře obohatí zahradu listy, květy, plody i vůněmi?
Zákula japonská (Kerria japonica)
Do Evropy nebyla dovezena z Japonska, ale z Číny v roce 1834 a o rok později již byla vysazena i u nás, konkrétně v pražské Královské oboře (dnešní Stromovce). Na pěstování je tento opadavý keř nenáročný a bezproblémový. Roste vzpřímeně, je vysoký až 2 metry. Od dubna okouzluje záplavou sytě žlutých květů, které mohou být jednoduché nebo plné. Vejčité listy se na podzim zbarví do žluta. Svědčí jí častější zmlazování, protože starší větve často usychají a vymrzají. Do okolí se rozrůstá kořenovými výběžky. Stanoviště by mělo být slunné až polostinné, ale snese i zastíněné, i na nich bohatě kvete. Vyhovuje jí běžná zahradní zemina (není náročná), mrazuvzdorná je až do -28 °C. Perfektně se hodí do skupinových výsadeb. Poměrně často se s ní můžete setkat v parcích a zahradách, oblíbená je zejména její plnokvětá forma ´Pleniflora´ – tento kultivar kvete na koncích postranních letorostů plnými, zlatožlutými květy od konce května až do srpna, na podzim může remontovat, je však méně odolný vůči mrazu. Pěstuje se jak přírodní botanická forma s jednoduchými květy, tak je vyšlechtěno i několik dalších kultivarů, některé mají i panašované listy.
Brslen evropský (Euonymus europaeus)
Vytváří rozložitý, vzdušný keř, středně velký, opadavý, dorůstající do výšky 3–5 metrů. S příchodem chladnějšího počasí se sytě zelené listy zbarvují na podzim do jasné červeně. Brslen kvete od května do června nenápadnými zelenobílými květy, ze kterých se ale následně vyvíjejí velice výrazné růžovo-oranžové plody. Rostliny zdobí plody až do zimy. Na pěstování je brslen velice nenáročný, hodí se i do okrajových částí zahrad. Lze ho použít i na zpevnění prudších svahů, jeho jemné kořeny mají schopnost ochránit půdu před sesuvy. Krásně vynikne i jako netradiční solitéra nebo v rámci skupinových výsadeb. Svědčit mu bude slunné nebo lehce přistíněné stanoviště. Půda nesmí být pouze přemokřená, jinak snese všechny. Je dostatečně mrazuvzdorný. Vybarvené plody mají typicky čtyřhranné uspořádání a jsou přitažlivé pro drobné ptactvo, které semínka s oblibou konzumuje. Lidově se plody nazývají „biskupské čepičky“ - růžové tobolky ukrývají semínko v oranžovém míšku. Pozor – pro člověka jsou však jedovaté, včetně ostatních částí rostliny, neboť obsahují jedovaté glykosidy a alkaloidy.
