Angínovník, neboli tygří lilie, má výrazné léčivé účinky
Rýmovník na parapetu jistě již všichni máte, ale znáte angínovník? Kvete oranžově a ozdobí nejen stanoviště na přímém slunci, ale bez obav ji můžete pěstovat i jako pokojovku. Jak už název napovídá, její léčivé účinky napomáhají především při bolestech v krku a angíně. Ale s dávkováním opatrně!
V listech angínovníku čínského jsou obsaženy glykosidy, flavonoidy, třísloviny, vonné silice, saponiny a alkaloidy, které ještě nejsou blíže prozkoumány. S viry a bakteriemi si angínovník poradí i díky dalším látkám - ectorigeninu a ectoridinu, obě působí silně protizánětlivě a mírní částečně i bolest, zmírňují zahlenění, takže se hodí pro léčení bolestí v krku i angín.
Ale pozor na to, je jedovatý! Alkaloidy, které rostlina obsahuje, jsou mírně toxické a ve větší míře mohou vyvolat alergické reakce. Na vině jsou také silice, na něž můžou být některé osoby přecitlivělé.
Při žvýkání listů tak platí dvě pravidla:
1) nežvýkáme déle než 30 sekund (pro potlačení virů a bakterií v krku to stačí),
2) nežvýkáme vícekrát než 6x denně! Vyšším dávkováním si můžeme způsobit potíže - otoky krku, bolesti a dýchací obtíže zejména pak u citlivých osob.
Nejprve tedy začínejte s malou dávkou, abyste si účinek otestovali. Přibližně hodinu po dožvýkání nic nepijeme a nejíme, aby se účinek palčivých látek co nejlépe rozvinul.
Povaříme-li lžičku nasekaných listů minutku ve vodě a necháme vychladnout, získáme výborné kloktadlo, které mírní bolesti krku. Drcené oddenky louhované 15 minut zase působí výborně vnitřně - čaj můžeme použít jak při nachlazení, kdy pomůže odhlenit dýchací cesty, ale také pročistí ledviny a lymfatický systém, uvádí se i příznivý účinek na nadýmání a zácpu.
Angínovník potřebuje k životu propustnou půdu, takže stejně jako na zahrádce, tak i v květináči bude rád za zeminu spíše písčitou s dobrou drenáží. Nechte ho na slunném okně nebo na místě, kde je hodně světla. Snáší v pořádku pokojové teploty a zálivku v zimě zmírněte až na zálivku podobnou zimnímu režimu sukulentů. Nemá rád přelití a mokrou půdu, snadno mu pak zahnívají kořeny.
Angínovník se množí oddenky a vysadit lze i na zahrádce - na nějakém dobře odvodněném místě, poměrně dobře snáší i skalky a úpatí kamenných zídek. Angínovník množíme na podzim, kdy se ještě dobře uchytí a na zimu ho zakryjeme mulčem. Ze svých domovin je zvyklý na neklesající zimní teploty pod patnáct stupňů mrazu.
"
