Kmín kořenný a římský
Kmín kořenný (Carum carvi) patří do čeledi mrkvovitých a je to dvouletá bylina. V prvním roce nekvete ani neplodí. V druhém roce se na rostlině objeví jemná bílá květenství v okolíku a poté plody - rozpadavé nažky, které ve vysoké míře obsahují voňavé silice (zejména terpenové deriváty karvon a limonen a třísloviny).
Semena kmínu vysévejte na stanoviště v březnu až dubnu, ve sponu 30 x 30 centimetrů. Kmín je v podstatě plevel a vyroste snad v jakékoliv půdě. Rostliny pravidelně zalévejte dostatečným množstvím vody – nejlépe dešťové a odstáté. Záhony je vhodné odplevelovat. Během růstu rostliny přihnojujte (např. NPK). Semena sklízejte v červnu nebo v červenci, když jsou nažky dozrálé. Zralost nažek se pozná dle jejich zbarvení do tmavě-hněda. Plody uskladněte v uzavřených tmavých nádobách.
Všichni ho používáme při vaření brambor, jsou chuťově zajímavější a zdravější, protože údajně snižuje jedovatost bramborového solaninu. Pro své jemné aroma se přidává i na pečivo a do pečiva, aby nenadýmalo. Kmín patří do trojice proti nadýmajících bylinek a vede (i když těsně) před fenyklem a anýzem. Obsahuje množství silic (3–7 %), bílkovin (až 20 %), olejů (až 20 %), sacharidů, flavonoidů, pryskyřic a kumarinů. Tlumí koliky v trávení, bolavý žlučník, omezuje kvasné a hnilobné procesy, uklidňuje střeva a zvyšuje jejich peristaltiku a aktivitu. Zlepšuje produkci trávicích šťáv a enzymů, tím zrychluje a zkvalitňuje trávicí proces. Je mírně žlučopudný a tak tlumí i žlučníkové bolesti a koliky. Kmín se přidává nejen do kombinací potravinářských koření, ale lze ho přidat i do směsi pro inhalace, protože má silné bakteriostatické až dezinfekční účinky i na průdušky. V dřívějších dobách se kmín cucal a žvýkal proti kazivosti zubů, která se výrazně začala projevovat s dostupností cukru.
V moderní kuchyni se mladé lístky kmínu používají do salátů. Ty mají údajně anestetické účinky a jsou velmi chutné. Oblibu si pomalu, ale jistě získává i kořen této rostliny. Jehož využití je podobné jako u mrkve nebo petržele.
Jinak také šabrej kmínovitý (Cuminum cyminum) je stejně hojně rozšířený jako klasický kmín a má též podobné využití. Nažky římského kmínu jsou menší, světlejší s výraznou, ostrou, nahořklou chutí. Jako jednoletá bylina se pěstuje se v Indii, Číně, Egyptě, Maroku, Turecku, na Kypru, v jižních oblastech Ruska, ale i v USA a Chile. Je součástí mnoha kořenících, zejména indických, směsí. Nejznámější je Mahá, tedy směs římského kmínu, koriandru a hořčičného semínka a Garam masala (směs koriandru, kardamonu, hřebíčku, pepře a dalšího koření).
