Řebříček obecný a jeho šlechtěné kultivary

Oblíbenou bylinkou našich babiček býval řebříček obecný (Achillea millefolium). Dříve byl hojný a sbíral se na sušších loukách. Od starověku se používal k obkladům a koupelím při zánětlivých chorobách a také jako protikrvácivý prostředek, vnitřně pak jako prostředek podporující trávení, při žaludečních potížích, průjmech, při chorobách žlučníku a jako močopudný prostředek.

Z původního bílého řebříčku byly vyšlechtěny odrůdy různých kultivarů a barev – od žluté až po tmavě červenou, i výšek od 40 do 100 cm. Řebříčky lze tak velmi dobře použít v nejrůznějších typech zahrad a trvalkových výsadbách. Jedná se o dekorativní, nenáročnou trvalku.

Semena vysejeme od dubna do května přímo na záhon. Řebříčku bude nejlépe na sušším slunečném stanovišti s propustnou půdou bohatou na humus, snese však i polostín. Nesnáší podmáčení, proto je vhodné použít drenážní vrstvu. Kvete od června do pozdního léta či začátku podzimu. V době květu vyžadují rostliny oporu, protože dlouhé stonky často padají k zemi. Kultivary se mezi sebou snadno kříží a samy se přesévají, což může být postupem času důvodem k vymizení původní odrůdy. Vyhneme se tomu pouze důsledným a pravidelným odstraňováním odkvetlých květenství. Rostlinu očistíme až na jaře, na zimu ji nestřiháme. Řebříček netrpí na škůdce.

Bylina je díky obsahu glykosidických silic využívaná ve farmacii i lidovém léčitelství. Obsahuje i azuleny, alkaloidy, organické kyseliny. Největší obsah léčivých látek mají řebříčky bílé nebo světle růžové. Pro využití v léčitelství ho sbíráme v období od června do října, přičemž nejvhodnější je sklízet vrchní nedřevnaté části rostliny v plném květu. Zevně se používá pro podporu hojení a působí protizánětlivě. Silnější nálev lze použít jako kloktadlo nebo přísadu do koupelí.

Řebříček není vhodný k dlouhodobému pravidelnému vnitřnímu užívání, obsahuje thujon, který by při vysokých dávkách užívaných po delší dobu mohl vést k závratím, bolestem hlavy a jiným nervovým poruchám. Těhotné a kojící ženy by neměly vnitřně řebříček raději užívat vůbec. U některých lidí, se stejně jako u třezalky tečkované, může objevit přecitlivělost kůže na světlo při dlouhodobé aplikaci. Při krátkodobém vnitřním či vnějším užívání však vedlejší účinky téměř nehrozí.

Díky barevnosti, kterou si zachovává i po usušení ho využijeme jako dekoraci nebo do suchých vazeb.

Z řebříčku se také získává přírodní barvivo, které se dříve hojně používalo k barvení látek. Dodává jim teplé odstíny od žluté, přes oranžovou až po hnědou.

Zajímavost na závěr:
Díky vysokému obsahu hořčin se řebříček někdy používal jako náhrada chmele pro výrobu piva.