Čínské nebo pekingské zelí

Čínské nebo pekingské zelí

Stále větší oblibu si získává pekingské zelí, často též označované jako zelí čínské. Jsou si sice trochu podobné, ale přece jen jde o podstatně odlišné druhy zeleniny. V obchodech běžně kupujeme zelí pekingské, má většinou válcovitou a široce soudkovitou hlávku, tvořenou světle zelenými listy se žilnatou čepelí a plochými širokými řapíky. Čínské zelí (brassica chinensis) vypadá trochu jinak, netvoří pevné hlávky, je sytě zelené a u nás se moc nepěstuje a vlastně ani neprodává.

Pěstovat na zahrádce můžeme druhy oba. Jak zelí pekingské tak čínské jsou teplomilné, vysévají se od poloviny června přímo na stanoviště, protože jarní výsevy většinou špatně rostou, nebo vybíhají do květu. Vysévat je lze až do konce srpna, využijeme tedy záhony, kde jsme již zeleninu sklidili (ředkvičky, špenát, kedluben, fazole…). Půda by měla být humózní, zálivka pravidelná. Nesnáší pletí a okopávání, protože mají mělce rozprostřené kořínky. Ideální je mulčování z posečené trávy, která udrží v zemi vlhko a nedá šanci plevelům.

Sklizeň čínského zelí může začít již 3 týdny po výsadbě, odřízneme listy cca 3 cm nad zemí a počkáme, až zelí zase znovu obrazí. Pekingské zelí sklízíme tehdy, kdy utvoří hlávky, chceme-li ho na uskladnění až koncem října nebo začátkem listopadu. Snese i nižší podzimní mrazíky – rostlinky, které nesníme, můžeme do zimy nechat na záhoně pro přímé použití a sklidit jenom ty, které chceme uschovat. Hlávky ukládáme do sklepa v jedné vrstvě do bedýnek. Zelí vydrží déle, pokud neodstraníme kořeny.

Vysaďte zelí v blízkosti rajčat, která odpuzují bělásky, novozélandský špenát a kerblík prý dřepčíky, kerblík také i slimáky. Mezi rostliny (pokud půdu nemulčujeme) můžeme vysít polníček, který slouží jako přirozený pokryv půdy a s čínským i pekingským zelím se dobře snáší. Ani tyto druhy zelí nepěstujeme na záhoně s ostatními brukvovitými (zelí, kapusta, kedluben, květák, brokolice, růžičková kapusta), napadají je totiž stejní škůdci a při větší ploše je i vyšší riziko nákazy. Nevhodným sousedem je česnek, cibule a červená řepa, které potřebují méně zálivky. Nepěstujeme ho ani s jahodami, malinami a ostružinami, protože nesnáší kyselé půdy. Největšími škůdci jsou dřepčíci, napadají jak malé semenáčky, tak i vzrostlé zelí a dokáží zlikvidovat celý porost během pár dnů. Záhon můžeme po výsevu přikrýt bílou netkanou textilií, která udrží vlhko (dřepčíci vlhko nesnáší) a zamezí broukům v přístupu. Přirozenými predátory jsou škvoři, proto si je v zahradě hýčkáme. Napadnou-li přeci jen nějací brouci úrodu, můžeme rostliny i zem mezi nimi postříkat odvarem z reveně. I tyto druhy zelí napadají housenky běláska zelného. Odpudí je vůně rajčat a celeru, který pěstujeme poblíž (ne na jednom záhoně). Proti běláskům by měla rostliny chránit i vůně máty, tymiánu nebo yzopu, na záhon stačí umístit květináč s bylinkou. Mladé rostlinky chutnají slimákům, proto okraje záhonů a cestičky proti nim zabezpečíme. Když zelí vyroste, už slimáky nezajímá, zvláště pokud je mezi hlávkami polníček, který slimáci nemusí.

Publikováno dne 2021-05-18 Zelenina 34

Menu