Léčivý křen je také lahodnou pochutinou
Kořen křenu selského (Armoracia rusticana) v sobě ukrývá ohromnou léčivou sílu a skvělou, peprnou chuť.
Obsahuje hodně vitaminů C, B a E, vápník, hořčík, železo, draslík, organické kyseliny, enzymy a sirné silice – díky nimž má výrazný antibiotický efekt, posiluje obranyschopnost, pomáhá při detoxikaci a zlepšuje látkovou výměnu, podporuje trávení, působí jako přírodní diuretikum. Při nachlazení usnadňuje odkašlávání, štiplavá vůně uvolňuje nos při rýmě a celkově posiluje organismus. Pomáhá také při revmatismu a ischiasu.
Křen je vytrvalou rostlinou, která dorůstá do výšky až 150 cm. V letních měsících vykvétá bílými květy. Když se mu bude dařit a ponecháte-li mu volnost, zvládne zaplavit celou zahradu. Jeho kořenový systém je totiž bohatě rozvětvený s obrovskou regenerační schopností.
Křen je možné pěstovat i ve větších nádobách na terase nebo na balkóně. Půda by měla být lehká, propustná, písčitohlinitá s dostatkem živin. Před výsadbou by měla být předem dostatečně vyhnojená vyzrálým kvalitním kompostem nebo rozleženým hnojem, který zaryjeme do půdy. Množí se kořenovými řízky. Pěstuje se dvěma způsoby – jednoletým a víceletým. Častěji se využívá pěstování jednoleté.
"Pokud dáte křenu selskému prostor, snadno se rozroste po celé zahradě."
Na podzim si při sklizni odložíme pár kořenů silných asi jako tužka, označíme si horní konec a na zimu kořeny uložíme do sklepa v bedýnce s pískem. Na jaře odstraníme tenké kořínky a řízky nařežeme 20 až 25 cm dlouhé. Do řádku je sázíme mírně šikmo do hloubky asi 15 cm. Označený horní konec řízku musí směřovat nahoru. Na konci června kořeny odhrneme, ve střední části z nich odstraníme tenké kořínky a zase je přihrneme. Sklízíme co nejpozději na podzim. Ze záhonu pečlivě odstraníme zbytky kořenů, abychom zabránili jeho zaplevelení. Sklizené kořeny očistíme od listů a uložíme do písku. Slabší výhonky použijeme k nové jarní výsadbě.
K růstu potřebuje křen dostatek vláhy i živin. Hnojíme zejména na jaře a v první polovině léta, později už jen zaléváme. V místech, kde je chudá zem a málo vláhy, má křen tenké kořeny ostré chuti. Květenství se vyplatí odřezávat, sice netvoří semena, ale i tak jsou květy pro kořen přítěží a snižují jeho kvalitu.
Jestliže nemáme křen kde skladovat, můžeme si jej nastrouhat a naložit. Zavinutý ve vlhké utěrce v lednici vydrží křen i několik týdnů. Necháme-li jej bez vlhkosti, tak i v lednici vyschne. Dokonale omyté kořeny můžeme naložit i do vinného octa, který se potom dá také využít.
Při strouhání nebo krájení křenu se uvolňují látky (projevují se slzením jako u cibule), které povzbuzují sliznici dýchacích cest a mají antibakteriální účinek. Křen podáváme výhradně čerstvý, vařením ztrácí mnoho účinných látek. Jedna lžička čerstvě nastrouhaného křenu prý bystří rozum!
Křenový med proti rýmě a kašli: 3 lžíce najemno nastrouhaného křenu smícháme se stejným množstvím medu, v uzavřené sklenici necháme v lednici. Užívá se 3x denně jedna lžička, u dětí dávku snížíme na polovinu. Již po pár prvních dávkách ucítíme, že se nám „spouští rýma“, snadněji odkašláváme a lépe se nám dýchá.
