I v našich podmínkách lze pěstovat tropické a subtropické rostliny

I v našich podmínkách lze pěstovat tropické a subtropické rostliny

Kávovník arabský

  • tropická stále zelená dřevina původem ze západní Afriky a jižní Habeše. Z Arábie se rozšířil dále i do ostatních zemí - nejvíce do Brazílie, Jižní Ameriky a Asie. Botanicky ho řadíme do čeledi mořenovitých. Tvoří nizoučké keře nebo stromky s vodorovně rozloženými větvičkami, květy jsou malé, bílé, vyrážející ve svazečcích v paždí listů. Kvést může až třikrát ročně, plody jsou malé dužnaté bobule, při dozrávání tmavočervené barvy s jedním, většinou dvěma popř. třemi semeny - tato usušená a upražená semena jsou známá kávová zrna z obchodů. Mladé rostlinky kávovníku nesnášejí přímé slunce a je nutno je dostatečně stínit, opatrně, ale pravidelně zalévat, zejména v létě (vyžaduje vydatnější zálivku, nejlépe odstátou vodou). Přes zimu zálivku omezíme. Rostlině postačí běžný zahradnický substrát. Během růstu sazenice několikrát za rok přihnojíme kombinovaným hnojivem. V bytových podmínkách je celkem běžné zasychání konečků listů, většinou je způsobeno nepravidelnou zálivkou, přímým slunečním svitem nebo průvanem. Je to ideální rostlina i pro pěstování v tmavších bytech. Rostlinu nestříháme, začíná se větvit ve výšce 80 cm a neletníme. Plodit začíná od výšky 1 m. Po celý rok je pěknou dekorativní, stále zelenou rostlinou, zejména v době, když se obalí třešňově červenými plody.

Mučenka

  • ozdobí každý kout bytu, okouzlující květy mučenek patří k nejhezčím z rostlinné říše. Jsou to tropické liány, které u nás můžeme pěstovat jak v bytě, tak v zimních zahradách. Nejlépe jim vyhovuje těžká, jílovatá zemina ze zahrádky, v kupovaných substrátech mučenky sice dobře rostou, ale málo nakvétají. Rostliny přesazujeme každoročně do květináče vždy o 2-5 cm většího. V době vegetace přihnojujeme každých 14 dní kombinovaným hnojivem na muškáty, při nedostatku živin rostliny žloutnou a shazují listy. Jsou to rostliny náročné na světlo, v bytě je proto dobré je umístit na světlé místo poblíž okna. Musíme jim poskytnout oporu, nebo je necháme volně pnout.

Narančila

  • Solanum quitoense je jedna z nejkrásnějších rostlin, má do fialova zbarvené listy, oranžové plody vypadají jako malé pomeranče a chutnají jako kiwi. Pochází z jihoamerických And z Ekvádoru a Kolumbie. Je to robustní vytrvalá rostlina keřovitého tvaru v přírodě dorůstající asi 250 cm, u nás 80 až 150 cm. Listy jsou velmi dekorativní - plstnaté, mohutné, vykrajované. Jsou vyšlechtěny i trnité varianty, které mají ostré až 2 cm dlouhé trny. Květy jsou bílé nebo nafialovělé barvy a mají až 3 cm v průměru. Na rostlině se objevují ve skupinách asi v 60–80 cm výšky. Jestliže se při pěstování, po odkvětu rostliny, netvoří plody, je třeba rostliny uměle opylovat - rozřízneme prašník a navlečeme ho na bliznu. Plody jsou kulaté, v plné zralosti oranžové, porostlé jemnými chloupky, které se dají odstranit např. otřením o látku. Dužnina je sytě zelené barvy, podobná kiwi, je aromatická, chuťově se blíží směsi jahod a ananasu nebo kvajávy. Celoročně můžeme rostlinu pěstovat v bezmrazém skleníku nebo ve velké nádobě s možností vynášení ven přes léto. Zemina by měla být výživná, kyprá, nejlépe zahradnický substrát. Narančila vyžaduje častou a bohatou zálivku a přihnojování. V únoru lze rostlinu hluboce seříznout pro docílení keřovitého tvaru. Řez provádíme ovšem až po odplození, pokud jsou na rostlině plody. Přezimujeme ji nejlépe na světlém místě při teplotě 10–15 °C, nesnáší mráz.
Publikováno dne 2019-01-25 169

Kategorie našich článků

Vyhledávání v našich článcích

Menu